portrét Zdeňka Zieglera (1932–2023), jedné z nejvýznamnějších postav českého grafického designu, typografie a plakátové tvorby.

Zde je textový souhrn klíčových témat a myšlenek, které v rozhovoru zaznívají:
1. Cesta k profesi a studium

Původní ambice: Zdeněk Ziegler původně uvažoval o studiu medicíny, ale kvůli kádrovému profilu (otec byl advokát) mu to nebylo umožněno.

Studium architektury: Nakonec vystudoval architekturu na ČVUT. Toto vzdělání považoval za klíčové pro svou pozdější grafickou tvorbu, protože ho naučilo vnímat prostor a řád. Často srovnával navrhování domu s prací na plakátu či knize – v obou případech jde o skládání prvků do funkčního a estetického celku.

2. Zlatá éra československého filmového plakátu

60. léta: Ziegler vzpomíná na toto období jako na „zázrak“, kdy v Ústřední půjčovně filmů vznikala díla světové úrovně. Tehdejší režim sice omezoval svobodu slova, ale v oblasti užité grafiky paradoxně panovala velká tvůrčí volnost, protože plakát nebyl vnímán jako ideologicky nebezpečný.

Spolupráce s režiséry: Rozhovor zmiňuje jeho spolupráci s velikány jako František Vláčil (plakáty k filmům Marketa Lazarová, Údolí včel), Karel Zeman nebo Karel Kachyňa. Vláčil byl pro Zieglera zásadní osobností – vážil si jeho geniality a vizuálního cítění.

3. Přístup k tvorbě

Typografie jako základ: Na rozdíl od mnoha tehdejších kolegů, kteří byli spíše malíři, Ziegler stavěl své návrhy na výrazném písmu a čisté typografii.

Filozofie práce: Plakát podle něj neměl být doslovnou ilustrací děje filmu, ale měl mít jednu silnou, zapamatovatelnou dominantu, která diváka přitáhne.

Knižní grafika: Vedle plakátů se intenzivně věnoval úpravě knih (např. pro nakladatelství Odeon nebo Aulos). Tvrdil, že „člověk se nesmí brát moc vážně, ale svou práci ano“.

4. Pedagogické působení

Zdeněk Ziegler byl dlouholetým profesorem a v letech 2000–2003 také rektorem VŠUP (UMPRUM) v Praze. Vychoval generace českých grafiků a kladl důraz na to, aby studenti porozuměli řemeslu a technologii tisku.

Závěrečné poselství

V rozhovoru zaznívá Zieglerův životní optimismus a pokora. Navzdory tomu, že jeho díla vyhrávala mezinárodní ceny a jsou zastoupena ve sbírkách po celém světě (např. v MoMA v New Yorku), zůstával věrný svému krédu: „Hlavně musíte něco dělat, aby po vás něco zůstalo.“